Výstava ukazuje práce, které se snaží zpomalit náš způsob vnímání, vybízí k soustředění a usebrání. Obrazy vytváří ostrovy intenzivní přítomnosti, místa, v nichž se manifestuje materiál, barva a objekt jako rovnocenní partneři v dialogu s divákem.

Umělci ve svých dílech ukazují tři rozdílné tvůrčí přístupy k přístupu k člověku a jeho okolí. Společné je jim kladení otázek po způsobech lidského vnímání a nazírání na realitu. Čím nám jsou naše smysly? Můžeme se na ně spolehnout?

Jakými jsme diváky? Jsme trpěliví či naopak? Jakou máme vizuální zkušenost? Co se stane, když se podíváme na každodenní věci z jiné perspektivy?

Nazírat věci nově, dělat něco jinak, vnímat podněty, kterých jsme si předtím nevšimli, nabízí cestu ke šťastnějšímu životu.

Spojuje nás společný zájem. Zájem o souseda, se kterým sdílíme hranice. Díváme se, jak se hezky německy říká, i přes kraj svého talíře. Ale není to jen zájem o zem a její umění, a o to, co všechno nabízí, ale něco víc. Tuto na první pohled nesourodou skupinu spojuje především umění vidět a odkrývat. Dívat se za podstatu věcí. Eva Čapková poukazuje na přírodní zákon, u Laily Saidl jde o barvu jako element, který můžeme vychutnávat nejen očima, a Gotthart Kuppel poukazuje na nejvšednější věci, kterým jeho umělecké oko propůjčí nový život a uvádí je do nevšedních souvislostí.